Robert Křesťan a Druhá trávaAktuální koncertní program Druhé trávy zahrnuje průřez tvorby Roberta Křesťana z celé doby existence skupiny, nyní s důrazem na skladby z posledních studiových alb Díl první a nově také Díl druhý. Skupinu Druhá tráva založili v roce 1991 Robert Křesťan a Luboš Malina po svém odchodu od Poutníků. Druhou trávu charakterizují dva výrazné znaky - autorská a interpretační výjimečnost zpěváka, textaře a překladatele Roberta Křesťana a mimořádná instrumentální zdatnost ostatních členů skupiny.Kapela Druhá tráva byla hned od svého vzniku řazena mezi špičku na folk & country scéně nejen v České či Slovenské republice. Přestože bývá často označována jako bluegrassová, už od počátku existence mixuje více stylů. Bluegrass odkazuje spíše na předchozí angažmá několika členů skupiny u brněnských Poutníků.Druhá tráva dosud vydala 19 alb v Čechách i USA a je několikanásobným držitelem ocenění APH Anděl v kategorii Folk a Country. Kromě toho někteří členové kapely realizují i své sólové nahrávací projekty – banjista Luboš Malina už má na svém kontě čtyři CD a dobristovi Luboši Novotnému byly doposud vydány dvě desky. Jako jedna z mála českých kapel pravidelně každý rok absolvuje turné po Spojených státech amerických s velice příznivým ohlasem. Ve výčtu významných zahraničních interpretů, se kterými Druhá tráva spolupracovala či spolupracuje, nechybí takové osobnosti jako je Peter Rowan, Tony Trischka, Davey Spillane, Andy Owens nebo Charlie McCoy.V loňské roce kapela Druhá tráva získala Anděla za poslední album Díl první. A Robert Křesťan vstoupil do Síně slávy!V těchto dnech vydává skupina nové album nazvané Díl druhý. Zatímco na „jedničce“ převažovaly převzaté skladby, dvojka je postavená na autorských věcech. I v tomto případě skupina v čele s frontmanem Robertem Křesťanem přizvala producenta Eddieho Stevense, známého především spolupracemi s britskými tanečními kapelami. Jeho experimentální přístup posunul svébytný akustický zvuk Druhé trávy do jiných kontextů. V Birdland Studios na úpatí slovenských Súľovských vrchů se nebál do aranží zapojit klávesové nástroje, syntezátory, netradiční studiové efekty nebo kapelu posunout až za hranici její komfortní zóny.