BOLKAV rámci bratislavské scény je Bolka (Matúš Kobolka) menším kultem. Jeho archivní split (2012) s Jonášem Gruskou na Gruskově labelu Lom zachytil hudebníka, který spojuje elektroakustickou tradici (nebo „mikrotonální glitche“) se smyslem pro bizarní humor. Zdánlivě neforemně se převalující skladby dávaly překvapivý smysl, na koncertech docházelo na herní ovladač Wii i vlastní softwarové nástroje. Bolka prokazoval znalosti absolventa sonologie v Haagu i divadelní zkušenosti. Jeho oranžová kšiltovka se stala offline memem.Debut Smutné stropy (Mappa) jsou ovšem ještě o několik úrovní dál. Bolkův plnohodnotný debut připomíná výbuch v hračkářství. Ladem přes sebe tu leží autotuneový trap, emotivní písničky, střepy slovenského folklóru, šlágrů i bangerů. Celé je to zabalené do jakéhosi anti-sound designu, který přesahuje a převrací digitální hyperrealismus stylotvorného labelu Orange Milk do nesoustředěné východní Evropy. Bolka hrdě rozvrací představy o tom, co je správné, funkční a vkusné, a nutí do tance, smíchu a rozjímání. (alternativa 23)MLADÉ ZIMY